© 2009 Jana Habustová
     Domů
     Novinky
     Gerrie
     Šeltie
     => Historie
     Psí rodina
     Fotogalerie
     Návštěvní kniha
     Kde nás najdete
     Kontakt
     Odkazy
     Anketa



Gerrie ze Skalní vyhlídky - Historie


Charlotte McGowan - Krátká historie shetlandského ovčáka

(překlad z angličtiny: Jana Habustová)

 

Tato krátká historie byla napsána pro ASSA školení rozhodčích. Charlotte McGowan je též autorkou The Shetland Sheepdog in America.

Historie šeltie je poměrně novodobá a její počátky spíše nevýrazné.
Shetlandské ostrovy jsou nepřístupné a řídce osídlené, přesto je zde očividná dlouhá historie, která vychází ze starého Norska. Větrné klima a poněkud řídká vegetace přispěly obecně k miniaturizaci životních potřeb. Kvůli izolaci ostrova a těžkému živobytí byla potřeba, aby i zvířata byla “drsná”.

Prvotní domorodí psi byli velice smíšení, ale obecně velice malí, často 8-10 palců (20-25 cm) vysocí. Předkové těchto psů byli špicové přivezení ze Skandinávie rannými osadníky, spolu s velkým bílým pomeranianem, kavalírem king charles španělem a malými pracovními ovčáky ze Skotska. Jelikož nikdo nedržel víc psů, než bylo potřeba na práci, původní psi byli spíše přikříženi.

Psi byli využíváni k práci s malými, velice hbitými, shetlandskými ovcemi, které připomínají spíše kozy. Původní ostrovní psi byli chováni pouze jako užitkoví. Protože na Shetlandských ostrovech nejsou žádné ploty, psi nepásli tradičním způsobem. Byli používáni k nahánění ovcí do  hrubých kamenných uzávěr, kde ovce mohly být kartáčováním zbaveny srsti. V létě byli také používáni k pohánění spíše divokých ovcí na vzdálenějších neosídlených ostrovech. Zde potřebovali být schopni ochránit ovce před dravci, jako například orly a překračovat chaluhami pokryté balvany. Psi využívali svých hlasových schopností a štěkáním ptáky odstrašovali. Štěkání bylo též způsob, jakým odháněli ovce od políček za domy a podle něj bylo také možné zjistit polohu psa.

Na počátku dvacátého století  lodě připlouvající z Anglie přinesly další vlivy a angličtí “turisté” si přáli odvést malé psy, jako domácí mazlíčky, s sebou. Podnikavý Shetlanďan, James Loggie, se rozhodl, že by původní plemeno mohlo být šlechtěno, aby se dalo prodat letním návštěvníkům. Ovce s černou maskou se jmenují “collies” nebo “colleys”, tudíž psi, kteří s nimi pracovali byli nazváni kóliemi. Bylo navrženo, aby se domorodí psi jmenovali Shetland Collie a v roce 1908 byl založen klub, který by plemeno podporoval. Pan C. F. Thompson propagoval plemeno ve Skotsku, kde byl chovatelský klub založen roku 1909. Když v roce 1914 byl založen anglický klub, chovatelé kólií bojovali za to, aby spíše nespecifikovatelní malí psi nebyli spojováni s kóliemi, takže jméno plemene bylo změněno na shetlandského ovčáka.

Nejdramatičtější posun plemene se odehrál, když se angličtí chovatelé rozhodli zkusit křížit velké kólie s malými domorodými psy a vytvořit z šeltie miniaturní kólii. Mnoho těchto křížení bylo uznaných, s významným zlepšením v typu. Přesto, když v dvacátých a třicátých letech byli psi posláni do Ameriky, ACK odmítlo registrovat mnoho ranných anglických importů právě kvůli křížením s kólií. Catherine Coleman Moore (Sheltieland Kennels), tehdy sekretářka amerického Shetland Sheepdog klubu, jela do Anglie a přesvědčila Kennel Club, aby odstranil záznamy o křížení s kóliemi a plemeno tak mohlo být uznáno v Americe. Jelikož velká většina prvotních psů dovezených do Ameriky byla křížením s kólií zasažena, stabilizace plemene v typu a velikosti byl obrovský problém. Mary Van Wagenen (Sea Isle Kennels), historička plemene, spočítala, že americké šeltie mají přibližně 50% kólií krve.

Kvůli přerušení importů během druhé světové války je dnes americká a anglická šeltie rozdílná. Anglická se pohybuje s ideální výškou u psů 14.5 palců (37 cm), u fen 14 palců (35.5 cm), zatímco podle amerického standardu má mít fena i pes 13-16 palců (33-40.5 cm). Když byl v roce 1952 americký standard přepracováván, starší chovatelé bojovali za ideální velikost a diskvalifikaci převládající bílé barvy. ACK klubu v podstatě řeklo, ať si vybere k diskvalifikaci buď velikost, nebo barvu a členové klubu zvolili velikost (pod 13 palců nebo nad 16 palců) s gentlenamskou dohodou, že psi přes 16 palců nebudou vystavováni, což bylo obecně ignorováno. Doufalo se, že chovatelé budou usilovat o střední cestu. Protože ACK limituje klub na jednu novou diskvalifikaci (strakatá barva na hnědém základě již byla diskvalifikována), v součastnosti se vzala v potaz bílá barva.

Rozhodnutí z roku 1952 zapříčinilo, že šeltie v Americe jsou obecně větší, než anglické a množství bílé, které můžeme vidět na amerických psech převyšuje všechno, co je k vidění v Anglii, i přesto, že současný standard se dívá na převládající bílou jako na chybu rovnající se diskvalifikaci.


Zlatá fena, foceno roku 1913, “chována a prodána panem Loggie z Ostrovů, … byla všemi považována za nejlepší kus viděný do té doby...” (Catherine Coleman Moore, The Shetland Sheepdog, 1943) V té době byla ideální velikost 12 palců (30.5 cm).

(zdroj: http://www.assa.org/)

 


Šeltie - jak vypadaly před 100 lety...

Nejvyšší hora Skalnaté země, Zetlandu, jak zní v originále název shetlandských ostrovů, měří pouhých 450 metrů. I ona jako by se chtěla přikrčit před studenými mořskými větry, které provívají více než stovkou ostrovů, ostrůvků a útesů při severním okraji Skotska, kde se v průměrné roční teplotě 7 °C daří jen skromné přízemní vegetaci.
Charakter přírodních podmínek zformoval i typické znaky zdejší fauny, z níž nejznámější jsou jistě maličtí shetlandští poníci žijící vedle malých ovcí hlídaných malými psy, jimž se zde říká peerie nebo toomie - skřítci.

Kromě romantických legend o psech, které na ostrovy vyplavilo moře, se o původu šeltie mnoho konkrétního neví. Protože však představuje nezaměnitelný typ původního evropského ovčáka se všemi průvodními exteriérovými znaky, lze více než předpokládat, že šeltie se na ostrovy dostala s keltskými přistěhovalci, kteří sem dorazili ve dvou vlnách při expanzí do Británie. Poprvé to mohlo být už kolem roku 1200 př. n. l., pravděpodobnější je však příchod v 9. století př. n. l. Po irských misionářích opanovali ostrovy v průběhu 8. století n. 1. výbojní Vikingové, od konce 9. století až do vrcholného středověku zde vládli Norové, Ze všech výchozích míst postupně přicházejících dobyvatelů se sem mohli dostat ovčáčtí psi. Prolínala se zde řada vlivů značně ztěžujících rozpoznání pravého původu šeltie. Může být  sice už původu keltského, podobně jako velškorgi, pravděpodobnější je však spřízněnost s islandským ovčákem. Nabízí se srovnání se skotskou kolií, ale proti všeobecně panujícímu mínění není asi šeltie její zmenšeninou, naopak šeltie je formou starší, původnější. V textech Britské asociace chovatelů šeltií ovšem najdeme poznámky o tom, že v chovu šeltie figurují menší jedinci „velké“ kolie. Na výstavě se shetlandský ovčák objevil poprvé až v roce 1906, v roce 1909 byl uznán anglickým Kennel Clubem. V téže době byl založen Shetland Collie Club, který už svým názvem potvrzoval úzkou návaznost na skotského ovčáka, kolii. Shetlandský ovčák je živý, energický, vytrvalý pracovní pes, který nezapomněl nic z umění pravého ovčáka, zároveň však rozvinul svou přátelskou, společenskou povahu, pro niž je vyhledáván na celém světě.

Standardem je šeltie celkově charakterizována jako malý dlouhosrstý pracovní pes velké krásy, bez známek těžkopádnosti a hrubosti. Obrys těla je symetrický, žádná část není disharmonická vzhledem k celku. Bohatá srst, bohatý límec a náprsenka a krásně utvářená hlava s líbezným výrazem se spojují v ideální obraz.




(článek převzat z časopisu Svět psů 6/2006, autor: Michal Císařovský, odkaz: http://www.i-minerva.cz/svet_psu/obsah.php?m=7&r=2006&a=1)
Již 28520 visitors (68964 hits) na této stránce


Gerrie je na YouTube!

Loading...


=> Do you also want a homepage for free? Then click here! <=
© 2009 Jana Habustová